jsem projekt spustila

proč

Jenže potlačený vztek nezmizí. Zůstává v těle.

Dlouho jsem měla pocit, že vztek je něco špatného.
Že se nemá ukazovat.
Že je lepší ho potlačit, uklidit a dělat, že neexistuje.

Napětí, bezmoc nebo tichý tlak obrácený proti nám samotným. Sama jsem dlouho nevěděla, co s ním dělat. Buď jsem ho skrývala, nebo mě naopak úplně zaplavil. Až postupně jsem začala chápat, že vztek není problém. Problém je, že nás nikdo nenaučil s ním zacházet.

Zásadní změna přišla během mé cesty do Indie. Tam jsem se poprvé setkala s jiným pohledem na emoce — ne jako na něco, co je potřeba potlačit, ale jako na energii, která má svůj smysl. Silně na mě zapůsobil příběh bohyně Kálí, symbolu transformační síly, která ničí to nepravdivé, aby mohlo vzniknout něco nového.

Uvědomila jsem si, že vztek nemusí být destruktivní.
Může chránit, nastavovat hranice a přinášet změnu.
pokud se s ním naučíme vědomě pracovat.

Z této osobní zkušenosti vznikl tento fotografický projekt.

Projekt zkoumá, jak lidé prožívají svůj vztek, kde se v těle objevuje a co se stane, když mu dáme bezpečný prostor a proměníme ho v tvorbu. Každý účastník prochází rozhovorem, fotografováním a intuitivním výtvarným vyjádřením. Výsledkem není jen portrét, ale osobní stopa procesu — obraz vzniklý z emoce samotné.

Projekt není terapií. Je setkáním, pozorováním a společným hledáním jiného vztahu k emoci, kterou jsme se naučili spíš potlačovat než chápat.

Vztek zde není vnímán jako hrozba, ale jako síla, která, pokud ji dokážeme vědomě uchopit, může vést k pravdivosti, odvaze a tvorbě.