V karanténě jsem si upravovala web, připravovala nějaké promo materiály a tak jsem po nějaké době zase otevřela fotky z Nigérie a vzpomněla si na článek, který jsem tu začala psát, ale nedopsala. Těm z vás, kteří rádi cestujete, bych chtěla dát nějaké rady, jak se připravit na cestu do takové země jako je Nigérie. 

Často to tak bývá - dva lidé, co se setkají po dlouhé době, si řeknou, že si zavolají, napíší, že něco podniknou, že někam pojedou. A pak nápad i touha zmizí v čase. Tohle ale dopadlo úplně jinak. 

S Kačkou jsem se potkala po mnoha letech na svatbě naší spolužačky v srpnu 2019. Poprvé jsem tam viděla jejího nigerijského manžela. Správně nás nevěsta posadila vedle sebe. I ta náhoda věděla, že se potřebuji vetřít do Kaččiny nové domoviny. Kačka mi vše povyprávěla, kdo je Tim, odkud se vzal a kdy opět pojedou navštívit jeho zemi. Že prý pojedou na svatbu jeho bratra na konci roku. Jasně, že můžu jet s nimi, rádi se pochlubí Nigérií. "Zlato, vezmeme Báru s sebou do Nigérie, moc jí to zajímá." "Jasně," na to stručně Tim, který do teď spíš mlčel. Domluvily jsme se. Kačka mi vysvětlila, že Tim je jedním z Man O´War, neozbrojená skupina vycvičených lidí, kteří v Nigérií uklidňují konflikty. Díky jeho postavení je dobré ho mít jako průvodce. Zná město, zná tu zemi, má známé všude a ví o všem, co se ve městě děje. 

V září se mi Kačka ozvala, že mají cestu naplánovanou a že se mohu přidat. Přípravy byly náročnější a byly celkem narychlo. Jako první je potřeba letenka. Nejjednodušší, i když ne nejlevnější, je letět s Turkish Airlines. Je potřeba si letenku koupit co nejdřív. Letenky se každý den zdražují. Já začala shánět v říjnu, dalo by se i dřív. Letenka nakonec stála zaokrouhleně 22 000 korun.

Dále jsem si musela sehnat očkování. Do Nigérie by mě nepustili bez žluté zimnice, Kačka by mě nepustila bez břišního tyfu, tetanu a žloutenky A i B. Pan doktor z Cestovní medicíny k tomu přidal také obrnu a meningokoka. Přišla jsem prý pozdě, bylo by lepší, kdybych dorazila na očkování dřív, aby mi dali i různé protilátky. Byl listopad a já letěla na konci prosince. Všechna očkování stála dohromady zhruba 4000 korun. V ordinaci vám poradí, jestli vám pojišťovna něco proplatí.

Očkování a letenka byly potřeba k žádosti o vízum. Dále také zvací dopis, kopie pasu (na velvyslanectví donesete taky originál), kopie cestovního pojištění, výpis z účtu za poslední dva měsíce, dvě pasové fotky a kopie očkovacího průkazu. Dál bylo nutné vyplnit formulář a zaplatit poplatek. Tak jsem jednoho podzimního dne zamířila za Kačkou, abychom to spolu vyřídily. Formulář byl dlouhý, musela jsem přiznat, kam jsem za poslední rok cestovala, čím se živím, jestli jsem vdaná nebo svobodná a tak dále. Formulář vyřešen, zaplaceno 3000 korun. Kačka mi předala zvací dopis, který napsal Tim.  

Za pár dní jsme vyrazily na velvyslanectví všechna lejstra odevzdat. V půlce prosince mělo být vízum hotové. Zatímco jsem čekala, pořizovala jsem nutné věci: antibakteriální gel, vlhčené ubrousky, černé uhlí, něco na průjem, na bolest a na horečku. K Vánocům jsem si přála náhradní baterku do foťáku, dvě karty a dostala jsem dokonce i powerbanku. Ta se hodí, protože elektřina je někdy nespolehlivá.

Všechno už bylo skutečně připraveno. Až na vízum. Kačce pro její několikátý vstup do země nebyl problém vízum dát, ale mou žádost velvyslanec odmítl. Poslali jsme tedy odvolání. Tim psal e-mail, já psala e-mail, přesvědčovali jsme velvyslance, že se nemusí bát o mou bezpečnost, že budu mít kde bydlet, že si mě vyzvednou na letišti, že se rozhodně vrátím a nebudu tam chtít zůstat. Nakonec jsem musela na setkání s velvyslancem. Vyptával se mě. "Ty se nebojíš o svou bezpečnost? To jim tolik věříš? Kde budete bydlet? Kdy jsi koupila letenku? Kdy odjíždíš a kdy se vracíš? A vy tam neletíte všichni spolu?" Odpovídaly jsme s Kačkou na velké množství otázek. Nakonec velvyslanec odešel a za chvíli se objevil jeho asistent a přinesl mi pas s vízem. 

Já se dokážu sbalit hodně rychle a prakticky. V Nigérii je v lednu jako u nás v srpnu, kolem třiceti až čtyřiceti stupňů přes den, ale večer třeba jen osmnáct a je to prý znát. Čili věci letní, ale také něco na zabalení večer. Jedny boty uzavřené, jedny otevřené, plavky, lehké kalhoty (já brala legíny a jedny široké letní), jedna sukně pod kolena, jedny dlouhé letní šaty, několik triček a šátek. Klasická hygiena, rolička toaleťáku, krém na opalování, vlhčené ubrousky a papírové kapesníky (na ty jsem zapomněla). Kvůli elektřině se hodí taky baterka.

Peníze! V Nigérii vyměňují dolary za jejich Naira. Já jsem si s sebou brala 600 dolarů a bylo to moc, zhruba půlku jsem přivezla zpět, ale bylo to pro všechny případy, kdyby se cokoliv stalo. Naštěstí bylo vše v pohodě, Nigérie je na české poměry levná, takže to stačilo bohatě.

Je samozřejmě také nutné chránit se před malárií. Kačka mi doporučila, že mi dají po příletu místní antimalarika. Po dlouhém letu z Prahy do Istanbulu a dále do Abujy v Nigérii, jsem s dlouhým zpožděním úspěšně doletěla v půl druhé v noci. Letiště bylo úplně prázdné, nic uvnitř není. Po výdeji kufrů jsem si pro jistotu hned vyměnila některé peníze. 

Tim s Kačkou mě mohli vyzvednout až úplně venku, v autě mi hned narvali antimalarika a vysvětlili program. Moje cesta začala a musím říct, že jedna z nejzajímavějších. 

P.S. Kdybyste plánovali takovou cestu a potřebovali byste se o něčem poradit, neváhejte mi napsat.